Pátek 21. září 2018
Přihlásit se

Úvod

Je ještě možné, aby dnes na konci 20.století žili na naší planetě lidé, kteří se živí lidským masem? Ano, je to možné. Do konce roku 1995 bylo na zemi objeveno 41 kanibalských kmenů. Tito lidé žijí pro nás v nepřístupných místech, jako jsou pralesy v Jižní Americe, poušť v Austrálii, osamocené ostrovy v Tichém oceánu, či nepřístupné hory na Nové Guiney. Zde se mohli svobodně rozvýjet bez zásahů evropské, nebo jiné kultury. Do těchto míst se “ bílý člověk “ dostal až v druhé polovině našeho století a teprve teď můžeme studovat chování lidí, kteří se vzdáleně podobají našim předkům. Je tu rozpracován život pěti kanibalských kmenů, které tvoří reprezentativní vzorek.

1) Austrálie

V Austrálii žije ve Velké písečné poušti kanibalský kmen Wailbry. Tento kmen se však živý lidským masem jen vyjímečně. Neznají zemědělství, a tak neustále kočují za potravou z místa na místo. Pomocí dřevěných oštěpů a bumerangů loví pouštní zvířata. Velmi důležitou složkou jejich potravy jsou hadi, ještěrky, hmyz, housenky a kořínky. Domorodci musí řídit své pohyby hlavně podle vody.

Rodina :

Rodinný život je velmi složitý, ale logicky uspořádaný. Stále se tu uplatňuje prvek polygamie. Když usuzujeme o formách rodiny, musíme si uvědomit, že křesťanský zvyk monogamie, který je ostatně v dějinách lidstva velmi mladý, je opodstatněn ani ne tak nábožensky, jako ekonomicky. Pro ženu s malým dítětem by bylo velmi obtížné sbírat potravu v tvrdých životních podmínkách pouštního kočování. Žije-li však více žen pohromadě, může jedna pečovat o děti, zatímco ostatní hledají obživu.

Sexuální život :

V těchto těžkých životních podmínkách se musí velmi dobře hlídat porodnost. Mladí chlapci jsou při zasvěcování na muže podrobeni velmi bolestivé operaci, kdy jim kouzelník vyřízne u kořene pyje malý otvor. Aby otvor nezarostl, zasune se chlapci do otvoru trubička. Touto trubičkou odchází při pohlavním styku sperma. Toto je asi nejúčinnější antikoncepce, kterou lidstvo vymyslelo. Již při narození je dívka zadána několika mužům, kteří se tak stávají hypotetickými manželi. Sexuální život není nijak tabuizován. Muži se ženami odcházejí pouze nedaleko od sídliště za křoví, a to pouze ve dne. Muž, který usiluje o ženu, jí nabízí maso nebo plody, o nichž tvrdí, že je „očaroval“.Žena zpívá lichotivé písně tak dlouho, až podlehne. Poměrně často se stává, že žena uteče s mužem, který nepatří do skupiny jejích „manželů“, jsou pronásledováni. Pronásledovatelé se snaží milence zranit oštěpy. Věří, že těhotenství má svůj skutečný původ ve snech. Ve snu bloudí otcova duše po okolí a hledá,nejčastěji u nějakého pramene, „duchovní dítě“.Pomocí snu předá „duchovní dítě“ své
ženě. Nikdo nevěří, že by dítě mohlo být zplozeno bez tohoto snu.

Náboženství:
Kmen ovládají nejstarší a nejsilnější muži a kouzelník. Největší modlou je monolit Ayers Rock (více než sedm mil po obvodu, výška tisíc pět set stop). Po obvodu je přírodními
barvami vymalovám velký had. K Azers Rock smějí pouze muži. Ti sem chodí pouze jednou ročně.Nejstarší muž vysvětluje legendu o Velkém Hadovi a ostatní jej pomalu následují a opakují ji po něm. Zasvěcování chlapce na muže začíná po dovršení 17 roku života. Chlapci se vzdálí s ostatními muži od žen, protože ženy se nesmějí zúčastnit tohoto obřadu ani  zahlédnout chlapce, jinak by obřad nemohl proběhnout. Iniciovaní hoši se musí sami odebrat do pouště a tam musí sami strávit několik týdnů. Tak dokážou, že mohou přežít. Muži sedí
v kruhu a monotóně zpívají, zatímco chlapci se mohou znovu dobře najíst. Zpěv nůže trvat i několik desítek hodin.Nejsilnější muži nechávají téci svoji krev na iniciované hochy, aby je tak posílili proti všem nesnázím, které je čekají.Chlapci dostávají četná zranění, aby nikdy nezapomněli na tento den. Rány si pak hojí nad doutnajícím listím. Kouzelníkem kmene se stává muž, který byl pro tento úkol vybrán již jako malý chlapec. Ten žije s kouzelníkem a učí se od něho.Po smrti starého kouzelníka musí mladý dokázat, že je opravdu hoden nastoupit na jeho místo. Musí se dostat do několikadenního tranzu, a pak vypráví, kde jeho duše bloudila a co všechno viděl. Nejstarší mužové se usnesou, jestli obstál. Wailbry věří ve zvláštní sílu snu. Pokud někdo spí, nesmí se nikdy vzbudit. Wailbry věří, že když člověk spí, jeho duše bloudí po kraji. Pokud by se vzbudil, jeho duše by se nestačila vrátit do těla.

2) Nová Guinea

a.) Kmeny Kukukuku

Kmenů Kukukuku je celkem sedm : Muyer, Haurtuaer, Bounyaer,
Kantier, Naitier, Kwandanyer a Jogetsaer.

Název Kukukuku je vlastně hanlivý název, který dostaly kmeny od kmenů žijících na pobřeží. Tento název se však používá i v odborné literatuře. Tyto kmeny jsou neustále mezi sebou ve válečném stavu. Když se skupině válečníků podaří zajmout nepřítele, ať již v boji nebo únosem, svážou jej, pověsí horizontálně na tenký kmen a triumfálně ho donesou do vesnice. Tam mu kyjem zpřerážejí nohy, aby nemohl utéci, a přivážou ho ke stromu.Ozdobí se mušličkami a připraví se pro chystanou slavnost.Z pole se donese čerstvá zelenina a vyhloubí se nová jáma na pečení. Během příprav je zpravidla dovoleno, aby si děti se zajatcem „hrály“, tzn., že si z něho smějí udělat lukostřelecký terč a nakonec ho ukamenovat k smrti. Tím se učí pociťovat radost ze zabíjení a vůbec být tvrdé a neúprosné. Když je zajatec zabit, jsou mu bambusovým nožem odříznuty ruce a nohy. Maso je pak rozsekáno na malé kousky a peče se se zeleninou v připravené jámě. Hostina je doprovázena tanci a oslavnými písněmi. Je-li obětí mladý a silný válečník, dostanou svalnaté části jeho těla vesničtí chlapci, aby do nich přešla síla a statečnost. I když má jistě kanibalismus svůj magický význam, přece jen jeho hlavním důvodem je především nedostatek masa a proteinů.

Rodina :

S mrtvými příbuznými zacházejí jako se živými. Všichni příbuzní drží smutek. Aby dokázali, jak jsou zarmoucení nad ztrátou milované osoby, pokrývají své tělo četnými ranami a celé tělo pomažou blátem. Mrtvý člen rodiny se musí podrobit tzv. vykuřování, to je proces při kterém se jeho tělo musí vyudit. Člověku se vyjmou všechny vnitřnosti, zabalí se do  banánových listů a potře kokosovým mlékem. V chatrči, kde žil, se jeho tělo položí na síto a pod sítem se rozdělá oheň, který se udržuje tři týdny. Během této doby rodina truchlí.Hlava mtrvého je odnesena na posvátný pahorek, aby se mrtvý mohl rozhlížet po kraji.
Sňatky většinou zařizují otcové. O tomto spojení bylo většinou rozhodnuto, když ženich a nevěsta byli dětmi. Při takovém dětském zasnoubení zaplatí rodina chlapce rodině děvčete  určitou část obvyklé ceny za nevěstu, aby tak děvče bylo „rezervováno“. Poplatek většinou tvoří jeden nebo dva vepři, kamenné sekery nebo náhrdelníky z mušlí. Zůstalo-li děvče drobné, její cena klesá, ale když dobře vypadá, že z ní bude silná žena, která může porodit mnoho dětí a vydatně pracovat na poli, má mnohem větší cenu. O konečné výši poplatku se  vedou časté spory. Ženich upozorňuje na různé nedostatky, aby cenu snížil, otec ji naopak vychvaluje. Dospělé děvče žije několik měsíců se svým budoucím manželem, aby si zvykla na nový domov.

Sexuální život:

Mimomanželský sex je takřka vyloučen. Ženy ví, že by mohly být za takový prohřešek vyobcovány z vesnice, nebo dokonce by mohly být zabity. Ženy žádnými zasvěcovacími obřady neprocházejí, ale když jim je čtrnáct let, poučí je jejich matka o věcech, které musí znát. Pohlavní styk před sňatkem je přísně zakázán. Sexualita Kukukuku není tak výrazná jako u jiných primitivních kmenů.

Náboženství:

Utvořit si jasnou představu o náboženských pověrách Kukukuku je velmi nesnadné. Nemají žádné totemové postavy nebo božstva a z jejich nesčetných náboženských obřadů by se dalo usoudit, že jediné, co uctívají je fyzická síla. Kmen ovládá nejsilnější náčelník a život je naplněn bitvami, přepady a vraždami. Mírumilovnější lidé jsou zastíněni. I zde probíhá iniciace mladých hochů a to ve dvou fázích. První fází procházejí hoši ve věku sedmi až deseti let. Čeká se obvykle, až je možno iniciovat několik hochů najednou. Zpravidla dochází k takovému skupinovému zasvěcování jednou za dva nebo tři roky. Přední muži ve vesnici rozhodnou, kteří hoši mají být zasvěceni;jejich rodině pak začnou shromažďovat jídlo pro slavnost. Mužští příbuzní vybraných hochů odejdou do džungle, vyčistí malou mýtinu a postaví na ní dvě nebo tři chaty, podle toho, kolik má být zasvěcovaných. Na vybraném místě se nesmí ukázat žádná žena. Když je konečně všechno připraveno, odvedou všechny inicianty z vesnice. Jejich odchod je provázen hlasitým nářkem matek; projevy žalu nejsou ani tak spontáním výrazem, jako spíše součástí předepsaného rituálu. Hoši samozřejmě vědí, že je čekají různé kruté zkoušky, mimo jiné i provrtáni nosní přepážky, ale jejich obavy jsou zmírňovány vědomím, že i oni budou už brzy hrdě nosit všechny vnější znaky dospělosti. Jsou odvedeni k připraveným chatám, v nichž budou následující dva nebo tři měsíce žít. Vesnické ženy jim nosí jídlo. Kladou je někam do blízkosti, protože se nesmí před hochy ukázat. Položí jídlo na zem, hlasitě zavolají a co nejrychleji zase zmizí. Teprve potom mohou dva z hochů jít pro donesenou potravu. Na několik dní sem přicházejí někteří ze starších mužů a poučují mladíky o povinnostech a závazcích, jež s sebou dospělost nese. Nejčastěji je to amo, to jest strýc, který hochu vysvětluje jeho budoucí povinnosti ke kmeni a vesnici, v níž žije. Některé z těchto přípravných lekcí obsahují praktické instrukce o pohlavním životě, jiné se týkají legend a mýtů kmene. V noci pak sedí hoši v měsíčním světle a učí se od mužů kmenovým písním zasvěceným měsíci. Při jednom z těchto nočních sezení se může stát, že hoch zaslechne podivný zvuk, jakoby svištění velkých křídel. Je to tumbu-tun, jímž muži mávají, aby zahnali zlé duchy. Ze začátku nesmí hoši tumbu-lun vůbec vidět. Teprve později, když už mají propíchnuté nosní přepážky, se dozvědí, jak vlastně ten tajemný zvuk vzniká. Nikdy to však nesmí prozradit nějaké ženě či mladšímu bratrovi.Tumbu-lun by ztratil tajemnou moc a ženy by se již tumby nebály. Hloubka zasvěcování je zdůrazňována nejrůznějšími obřady, mezi které patří i četná bolestivá zranění, jež mají sloužit k tomu, aby si důkladně zapamatoval, co právě prožívá. Dokud neprojdou hoši konečnou fází po třech až čtyřech letech, jsou jim zakázány různá jídla. Tím se mají naučit sebeovládání, proto jsou na seznamu zakázaných jídel právě ty nejlepší a nejdelikátnější pochoutky, jako třeba maso vačice, ovoce zvané marita a jistý druh cukrové třtiny. Provrtání nosní přepážky se provádí už několik dní po tom, co hoši odcházejí do džungle. Tato operace jim dává možnost ukázat, že jsou schopni bez mrknutí snést velkou fyzickou bolest. Kdyby se snad některý z nich bránil, jsou připraveni dva muži, kteří ho budou držet, zatímco třetí, jeho strýc, mu napřed navlhčí nos a pak zasune péro z křídla kasuára, magický symbol, který má nositeli zajistit rychlost kasuára při lovu a boji. Po skončení operace jsou hoši odvedeni k nejbližšímu vodnímu zdroji, kde si musí namočit větve a navzájem se s nimi šlehat, aby se zbavili ženského zápachu po svých matkách. Když se pak vrátí do chat, najdou tam bambusové podlážky na nichž vysvětlují různá tabu a zákazy, jichž musí být v budoucím životě poslušni. Aby si je skutečně zapamatovali, musí pak běžet mezi dvěma řadami mužů, kteří je bičují trnitými holemi. Hoši jsou pyšní na své jizvy. Po skončení tohoto obřadu se chovají mnohem sebevědoměji a hrději. Uvědomují si, že už nejsou dětmi a že se tedy musí chovat jako dospělí, stateční a odolní muži. Hoch teď dostane nové jméno. Dostane jméno od svého otce. Druhá fáze jíž se mladík stává chlapcem je především sexuologická výchova a poučení o výrobě zbraní. I zde mladík utrpí mnoho bolestivých ran a nesmí vidět žádnou ženu. Kukukuku mají dohodu mezi kmeny, že se nesmí napadat během iniciačních obřadů. Tuto dohodu kupodivu dodržují i zatvrzelí dědiční nepřátelé. Pak je mladíkovi dovoleno se oženit. Iniciační obřady všech primitivních kmenů kdekoliv na světě mají jeden společný cíl – doslova „vtlouci“ do mladých lidí disciplínu a odolnost, nutnou pro udržení života v obtížných podmínkách džungle.

b.) Kmeny Kuman

I kmenů Kuman je několik, ale do dnešní doby se nepodařilo zjistit kolik kmenů se ke Kuman hlásí.

Rodina :

Kuman žijí ve velkých rodinách, které tvoří celé vesnice. Čím více má rodina dětí, tím má ve společnosti větší prestiž. Okamžitě po smrti člena rodiny se jeho tělo natře tukem a ozdobí mušličkami. Na návsi postaví dřevěné máry, na něž je mrtvý položen. Kolem már sedí v kruhu příbuzní. Na znamení smutku se pozůstalí pomažou blátem a hlínou, drží mrtvého za ruce a hlasitě naříkají, aby jeho Kuia(ducha) přesvědčili o hloubce svého zármutku. Ženy se neúnavně tlučou, dokonce si lámou prsty. Toto truchlení trvá dva až tři dny. Rodinný hrob je mimo vesnici. Mrtvý je pohřbíván vsedě se skříženýma nohama, je zabalen do listí.Celé tělo, kromě hlavy, se zahrne hlínou. Někdy nosí Kuman na hrob i květiny, což není u primitivních národů tak běžné. Je časté, že si dávají i na potkání dárky. Není však možné, aby byl dárek odmítnut. To by bylo považováno za urážku. Dárek se však každý snaží co nejdříve oplatit.

Sexuální život:

Námluvy probíhají dvěma způsoby pomocí tanců.

První způsob je Kongo. Mladík si vyhlédne dívku, která se mu líbí a požádá její rodinu, jestli by mohl přijít na Kongo. Pokud ano, přijde mladík večer do chatrče dívky. Sednou si na proti sobě, kolébají se a zpívají písně. Vždy je přítomna matka dívky. Mladý pár se nesmí ani políbit. Pokud se chlapec líbí dívce, může se dohodnout svatba. Druhý způsob je Goandále. Je velmi podobný Kongu, ale koná se na návsi. Další rozdíl je, že Goandále zpívá několik chlapců a dívek. Po každé písni se vymění partnery.Pokud v sobě nějaký pár najde zalíbení, může pokračovat ve svém vlastním Kongu. Další slavnosti jsou Bogla genale a Begelkua. Hlavním úkolem těchto slavností je provdat dosud svobodné dívky. Vdaným ženám je jak Kongo, tak i Goandále zakázáno, ale ženatý muž si může takto najít další ženu. Čím více má muž žen,tím má více synů a tím větší prestiž ve společnosti. Svatbu dohodnou bratři nevěsty a ženicha. Ženich musí za nevěstu zaplatit několik prasat a pozvat celou vesnici na svatbu.

Náboženství :

Kuman věří na reikarnaci. Věří, že když člověk konal po celý život dobro, vrátí se ve vyšší formě, pokud člověk hřešil, vrátí se ve formě prasete. Mají však úplně jiný žebříček hodnot, vražda tu není považována za zločin. Mají několik božstev. Každý bůh ovládá část přírody a je ho nutné uctívat, jinak se budou mstít. Náhodnou smrt přičítají právě těmto bohům.

c.)Kmeny Vrásčitých

Rodina :

I zde věří, že člověk „žije“ i po smrti. Proto berou svoje mrtvé příbuzné na většinu výprav. Domorodci si myslí, že dokud je tělo intaktní, může sledovat vše, co se děje kolem něho. Proto obyvatelé domorodých vesnic uchovávají vyuzená těla zemřelých ve svých chatrčích. Nebožtíci se tak mohou stále radovat z dětí, vnuků a stále slyší, co si v rodinném kruhu vyprávějí. Muži kmenů Vrásčitých nepracují vůbec a jenom odpočívají a projednávají otázky kmene. Pokud se chce muž nechat rozvést se svojí ženou, stačí říci, že s ní není spokojen, dotkne se prstem jejího nosu a prohlásí, že se již o ni nestará a že ji nepovažuje za svoji manželku.

Sexuální život:

Námluvy probíhají tím způsobem , že se mladík domluví s otcem nebo bratry své vyvolené, jesti se mohou sejít v houští na cestě. Nápadník obejme dívku kolem pasu, obrátí se  k bratrům, kteří musí být přítomni, také je obejme a položí jim k nohám dary. Bratři se vzdálí, ale jen tak, aby na svoji sestru a budoucího švagra mohli pokřikovat. Nápadník se musí chovat jako ohnivý milenec, aby obstál a přesvědčil bratry, že bude ideální manžel. Když obstojí odeberou se všichni do vesnice a nápadník je pohoštěn pečenými banány.

Společnost :

U kmene Vrásčitých pracují na krvavých polích (pole, kde byli obětováni lidé ) opět jenom ženy. Muži se věnují řízení vesnice. Je tu i základ moci soudní. Konají se tu tzv. Kanacké soudy. Tyto soudy však nemají nic společného s našim chápaním práva. Soudní řízení je vlastně shromáždění lidu, na němž jsou projednávány přestupky proti veřejné morálce. Soudci nejsou jmenováni, avšak míra trestu, na němž se usnesou „silní muži“ (dospělí válečníci), je otrocky přijat účastníky shromáždění. Nikdo se neptá žalobce, zda je s rozhodnutím soudu spokojen, neboť předal své právo na mstu soudu tím, že čin oznámil. Obžalovaný je na místě odsouzen a rozsudek je ihned vykonán. Všichni se účastní výkonu trestu. Odvolací instance neexistuje. Kanacký soud projednává jen menší delikty. Spory mezi vesnicemi a kmeny se řeší v oblastech nekontrovalelných australskou správou zbraní, a přestoupí-li zákon „silný muž“ nikdo si jej nedovolí pohnat před soud. Některé soudy jsou mírnější, avšak jsou vesnice, kde se soud koná každý měsíc. Sejdou se k němu domorodci z okolních sídlišť, protože soudy se považují za největší zábavu a kromě výroční zabíjačky jsou jedinou možností, kdy ženy z kmene Vrásčitých mohou promluvit. Obžalovaná je většinou žena, sedí s pytlem kamení na hlavě uprostřed shromáždění a všichni, kdo ji nemají rádi, ji zahrnou nadávkami a plivanci. Dokud však není vynesen rozsudek, nesmí se jí nikdo ani dotknout.

3) Nové Hebridy

Souostroví ležící v Tichém oceánu 1963 námořních mil od Austrálie.

a.) Kmen Velcí Nambové

Společnost :

Pro Velkého Nambu je největší potěšení, zabije – li někoho. K tomu dochází na lovu, jehož se účastní několik členů kmene. Největší zábavou je však, když se lov plánuje v Nakamau. Nakamau je klub, kam nemají přístup ženy. Několi dní se o tom muži baví, protože mají smysl pro humor, padne při tom mnoho veselých poznámek, když se dohadují, co udělají s kořistí. Je jim jedno koho zabijí, jde jim hlavně o to, aby mohli mrtvé tělo vzít s sebou, pověsit je na jeden z dlouhých vydlabaných kmenů, které používají jako bubny. Tam rozlámou kosti a maso, zvláště ze stehen, zabalí jej do palmových listů a vaří je na svých primitivních píckách. K vrcholným okamžikům v životě Velkého Namby patří účast na tomto válečném tažení a na slavnostní hostině. Co v našem světě znamená postup, kariéra, znamená pro Velkého Nambu ve vnitrozemí Malekuly mít na kontě mnoho zabitých. To je tak říkajíc jejich morálka, samozřejmě jen část jejich zvláštní etiky a tradic, jež mimo jiné zapovídají, aby se bratr a sestra na sebe dívali, aby otec a syn stáli vedle sebe a používali stejných zbraní, jež zapovídají ženám chodit po stejných stekách jako muži. Musí používat zvláštní pěšiny. Pokud by po této stezce šel muž, byl by považovám za posla míru. Tyto tradice přikazují, aby zemřelí byli pohřbívani ve stoje v chatách, kde žijí pozůstalí společně se psy a slepicemi na jejich hrobech. Mužům doporučují mít za milence chlapce. Náčelníkovi blízcí příbuzní nesmí vstoupit do jeho dvorce. Cností je zabíjet, soucit je hřích, mýt se je výrazem slabomyslnosti. Hrubým přestupkem proti slušnosti je si něco obléci. Ženy a děti nesmějí jíst lidské maso.Jsou nelidští vůči nepřátelům a zvířatům, ale nedevše na světě milují své děti. Za velký svátek je tu považováno pití kavy. Kava se pije ve vzláštním klubu, do kterého mají přístup jen vybraní válečníci. Kava je vlastně směs koření a vzácných listů, které rozžvýkal náčelník. Kava se pije celou noc. I ženy mají chatrč, kam nesmějí muži. Je to chatrč „nečistých“. Sem musí chodit ženy, které mají menstruaci. Žádný muž se jich ani nedotkne.

Sexuální život :

Ženy jsou zasnubovány mužům ještě jako malá děvčata. Čím více má muž žen, tím více stoupá jeho prestiž ve společnosti a tím má větší šanci dostat se do náčelníkova klanu válečníků. Muž si ze svých žen, které si koupil, vybere jednu, která se stará o děti a ostatní musí pracovat na poli, aby uživily manžela a všechny děti. Za ženu se platí několika vepři a mušličkami. Když se žena vdá, vyrazí jí její matka a sestra dva přední zuby a zakryjí ji vlasy korou, což je rouška, kterou bude muset nosit až do konce svého života.

Výchova :

Výchova dcer probíhá v rodinách. Matky své dcery před sňatkem poučí, jak se mají chovat, o nejlepší antikoncepci a o práci na poli. Chlapci jsou jako osmiletí posíláni ke staršímu válečníkovi, který jej učí dějiny kmene, výrobu a používání zbraní, jak jednat se ženami. Často učitel udržuje se svým svěřencem homosexuální vztah, který je v těchto krajích považován za zcela běžný.

Závěr

Tyto kmeny si udržely svoji svébytnou kulturu díky nepřípustným podmínkám jako jsou vysoké nepřístupné hory, pralesy, nebo korálové ostrovy v Tichém oceánu. U těchto kmenů můžeme najít mnoho společného. U všech těchto kmenů pracují jenom ženy, muži pořádají válečné výpravy. Chlapce vychovávají staří válečníci, děvčata jejich matky. Se svými mrtvými příbuznými jednají jako kdyby byli stále živí. Se zajatci jednají velice krutě a ke krutosti jsou vedeni i děti,ženy jsou jenom pracovní nástroj, a tak je podle toho s nimi zacházeno. Nemají žádná práva. Tuto kulturu však křesťanští misionáři pomalu zatlačují do vnitrozemí ostrovů. Pouze v pralesech Brazílie stále žijí kanibalské kmeny bez vlivu, třeba malého, křesťanství.

Použitá literatura :

Bjerre J. ………………….. Poslední lidojedi

Falk-Rînee A. ………….. Dobrodružství u kanibalů

Mytingerová C. ………… Lovkyně lebek

Stingl M. …………………. Ostrovy lidojedů